Advokátní komora musí pečovat o duševní zdraví advokátů

Advokacie patří mezi profese náročné nejen na erudici, ale i na určitou psychickou odolnost. Ať už řešíte obtížné případy rozvodů, péče o děti, nebo rodinným příslušníkům oznamujete, že jejich syn/dcera, manžel/ka jsou vzati do vazby, řešíte případ dětské pornografie, anebo pracujete na fúzi v extrémním časovém presu, nevyhnete se emocím. Vlastním ani cizím.

Odborná literatura právníky běžně uvádí jako jednu z profesních skupin, jíž se syndrom vyhoření týká. Advokacie patří mezi pomáhající povolání a syndrom vyhoření se nevyhýbá ani jí. Několik svých kolegů jsem v takovém stavu již viděla.

Přiznat slabost se v naší profesi jaksi nehodí. Je to věc, kterou si advokát/ka prostě „nemůže dovolit“. Ono je ale otázkou, zda to vůbec slabost je. Má se za slabost považovat, že člověk není emočně plochý a že se ho některé věci dotknou, ač se snaží držet si profesionální odstup? Edukace ohledně toho, co jsou funkční emoce, jak s nimi jako advokát pracovat, by v tomto směru mohla jen prospět a dost možná fungovat i jako prevence syndromu vyhoření.

The Washington Post kdysi poukázal na studii American Society of Addiction Medicine, podle níž až pětina advokátů vykazovala znaky problémového užívání alkoholu. Nevím, zda je taková studie dostupná i u nás, a chápu, že výsledky z USA není možné aplikovat en bloc jako podklad pro závěry v ČR. Nicméně tyto výsledky poukazují na to, že pracovní přetížení, stres a emoční vyčerpání jsou v práci advokátů realitou a mohou vést i k vážnějším problémům.

Pečovat o své duševní zdraví nás na právnické fakultě nenaučí. Když jsem později vykonávala koncipientskou praxi, nebylo to ani součástí vzdělávacího programu koncipientů, a mám pocit, že se o tom s nimi moc nemluví ani dnes. Každý z nás se s tím popral, jak uměl sám.

Ale nemusí tomu tak být napořád. Podíváte-li se na web skotské advokátní komory, najdete tam poměrně dost informací a projektů týkajících se tzv. wellbeing. Jde o programy podpory duševního zdraví. O doporučení, rady a on-line kurzy. Stejně tak naleznete i rady, jak postupovat, máte-li klienta, u něhož si děláte starosti o jeho duševní zdraví.

V tomto směru máme co dohánět. Otázka duševního zdraví je u nás odsouvána na okraj zájmu.

V rámci své kandidatury do představenstva České advokátní komory chci na tento problém poukazovat. Je potřeba zřetelně říci, že Komora může v tomto směru všem advokátům i advokátkám pomoci. Nejprve tím, že o tomto problému začne komunikovat, spolupracovat s odborníky, pořádat (on-line) kurzy a zahrne ho do vzdělávání koncipientů.

Velmi populární a objektivně efektivní jsou v tomto směru různé mindfullness praktiky, případně prohlubování reflexivity. V zahraničí se můžeme inspirovat krizovými linkami či linkami psychologické pomoci, které existují i pro advokáty.

Mezi advokáty je spousta těch, kteří patří do ohrožené kategorie osob, i těch, kteří vedle advokacie momentálně suplují školu, neboť mají z nařízení vlády doma své děti. Obě situace jsou náročné. Pomoc od Komory je proto potřebná.

Koronavirus otázku duševního zdraví neprávem upozadil, přestože i on má na naše duševní zdraví enormní dopady. Už se ale objevují i studie o následcích prodělaného covidového onemocnění na psychiku. A proti tomu nebudou imunní ani advokáti.

Proto se pojďme otevřeně bavit i o tomto aspektu advokacie a do budoucna vytvářet podmínky pro nejen důstojný výkon advokacie, ale i pro její zdravý výkon.

Jeden můj přítel mi kdysi ukázal citát „Bláznit je lidské.“. Diskusi o duševním zdraví a o wellbeing advokátů je proto třeba destigmatizovat, o těchto tématech otevřeně hovořit a do budoucna pracovat na tom, aby advokáti měli prostřednictvím Komory k dispozici pomoc, podporu a informace, kam se obrátit, když je to třeba.